Recenze: Božská Florence (Florence Foster Jenkins)

Zpěvačka Florence Foster Jenkins. Co na tom záleží, že neuměla vůbec zpívat? Hudba byla její život. Jaký je film Božská Florence?

Film Stephena Frearse vznikl podle skutečného příběhu nejhorší zpěvačky světa. A režisér Frears i tímto snímkem dokazuje, že životopisné filmy má v malíku, viz. jeho Královna s Helen Mirren. Zdejší „královnou“ je oscarová Meryl Streep, která svým vysokým hlasem skvěle ztvárňuje skutečnou Florence.

Film začíná rychlým představením všech (tří) hlavních postav. První, Florence Foster Jenkins (Meryl Streep), která má neustále se vracející touhu vystoupit na jevišti a lidem dopřát poslechu svého „lehce“ falešného hlasu. Druhou postavou je Clair Bayfield (Hugh Grant), který je hlavně Florenčiným oddaným manželem, jenž má pro její chuť zpívat pochopení a proto hledá uplatnění u daleko mladší přítelkyně Kathleen (Rebecca Ferguson). No a konečně třetí důležitou postavou je mladý talentovaný klavírista Cosme McMoon (Simon Helberg). Ten touží být dvorním klavíristou majetné Florence, alespoň do chvíle, než sama ze sebe vydá první náznak svého hlásku…

Takový typ filmů, jakým je Božská Florence, stojí a padá na hereckých výkonech. A ty jsou skutečně bezchybné. Od Meryl Streep se ani nic jiného nečeká, ale i přesto dokáže stále zaujmout svým talentem zahrát opravdu jakoukoli roli a nebál bych se říci, že byla Florence psána Meryl na tělo. Hugh Grant skvěle zvládá zahrát milující manžela i pravidelného záletníka, aniž by se vám zprotivil. Nemluvě o talentu jménem Simon Helberg, kterého můžete znát z Teorie velkého třesku. Ten si skutečně vystačí s pár grimasami, aby vám předvedl, jak se zrovna cítí…

Životopisné filmy inspirované příběhem z minulosti (v tomto případě čtyřicátá léta a několikrát připomínané téma 2. světové války) samozřejmě stojí i na dobové výpravě. Film se odehrává převážně v interiérech, které doplňují minimalistické záběry z exteriérů New Yorku. Není to vůbec na škodu a plně se tak věnujete hereckému koncertu tří postav. Na škodu není ani minimalistická hudba skladatele Alexandrea Desplata.

Ačkoli by se mohlo zdát, že Frearsův film je komedie o urputné falešně zpívající pěnici, budete se možná trochu divit. Není pouze komedií, ale i dojemným příběhem o snu, který si můžete plnit i v pokročilém věku za asistence oddaných přátel.

Uvidíme, jestli Božská Florence zahýbe hereckými nominacemi na Oscara v zimě 2017.

P.S. Francouzský film Marguerite z roku 2015 byl taky inspirován osudy (ne)zpěvačky Florence.

Božská Florence
(Florence Foster Jenkins)
USA / Velká Británie, 2016, 110 min

Režie: Stephen Frears
Scénář: Nicholas Martin
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg, Nina Arianda, Rebecca Ferguson, John Kavanagh, Josh O’Connor, Paul Bergquist, Mark Arnold, Christian McKay, David Haig, Elliot Levey, Martyn Mayger, Shaun Newnham
Producenti: Michael Kuhn
Střih: Valerio Bonelli
Kostýmy: Consolata Boyle

Líbí se vám tento článek? Přidejte si Filmového guru na Facebooku a nenechte si ujít další novinky ze světa filmu.