Recenze: Pompeje (Pompeii)

Pokud se těšíte na velkolepý katastrofický film, budete z Pompejí od režiséra Paula W.S. Andersona lehce zklamáni. Film je přeplněný přesládlou romancí, kterou ani závěrečný výbuch Vesuvu nezachrání.

Přitom z tématu s názvem Pompeje šlo zajisté vyždímat víc než jen stominutovou nudu, kterou hravě strčí do kapsy jakýkoli jiné a rozhodně levnější „béčko“ (rozpočet filmu byl $100 milionů a jeho celosvětové tržby jsou po měsíci promítání $84 milionů).

Jediné, co vás nechá během sledování naživu je vtipný český dabing, při kterém některé dialogy teprve dostávají ten pravý význam. Celé kino se při takových povedených scénách náramně bavilo. Horší je, že to zajisté nebyl záměr, tudíž další minusové body film dostává za hrůzné dialogy.

Během filmu je pak víc a víc otravující bouřící Vesuv. Ten je v každém druhém záběru a než dojde k finálovému výbuchu, musíte přetrpět více než polovinu filmu s takovými záběry, které vás donutí jen nechápavě odfukovat a přemýšlet, kolik je asi hodin a kolik hodin ještě zbývá do konce téhle slátaniny.

Výslednému hodnocení pomáhá jen Trinity z Matrixu v roli matky hlavní hrdinky a docela povedený soundtrack od Clintona Shortera.

Pokud nechcete v kině usnout nudou, Pompejím se vyhněte obloukem a pusťte si raději Titanic a Gladiátora. A klidně oba filmy najednou, větší slátaninu si totiž jinak nebudete umět představit…

Pompeje (Pompeii)
Kanada / Německo, 2014, 102 min

Režie: Paul W.S. Anderson
Scénář: Janet Scott Batchler, Lee Batchler, Michael Robert Johnson
Kamera: Glen MacPherson
Hudba: Clinton Shorter
Hrají: Emily Browning, Kit Harington, Kiefer Sutherland, Carrie-Anne Moss, Jessica Lucas, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Jared Harris, Paz Vega, Currie Graham, Sasha Roiz