Nejlepší skladatelé filmové hudby: Ennio Morricone

Dnes celý svět obletěla zpráva, že zemřel italský hudební skladatel Ennio Morricone. Připomeňme si nejúžasnější filmové skladby, které složil.

Italský hudební skladatel je podepsán pod nezapomenutelnou melodií k filmu Tenkrát na Západě, která byla několikrát otextována. Původní verzi (viz. video níže) lze ale těžko něco vytknout. Pro filmový žánr jménem western skvěle sloužil ještě ve filmech Hodný, zlý a ošklivý nebo Pro hrst dolarů. Je ale podepsán i pod „newesternovými“ filmy – 48 hodin v Paříži, Nedotknutelní nebo Mise. Se svými melodiemi vystupoval i jako dirigent, přičemž řídil Český národní symfonický orchestr, který si velmi oblíbil.

Zemřel 6. července 2020 na následky pádu ve svých 91 letech.

Westerny

Na jeho kompozičním přístupu bylo výstřední spojování tónů, nástrojů, zvuků věcí a lidského hlasu. Troufal si hojně využívat varhany, zvony, kytary, bicí jako dusot kopyt, hvízdání a práskání bičem (v orchestru se nepoužíval bič ale dřevěné perkuse). Morricone se neinspiroval krajinou, ale charakterem jednotlivých postav – jejich krutostí (Pro hrst dolarů), lstí (Mé jméno je nikdo) a touhou po pomstě (Velké ticho). Důležitou roli sehrála i harmonika (Tenkrát na Západě).

Tenkrát na Západě (1968)

Morriconeho romanticko westernová hudba se stala populárnější než film sám. Neodolatelný motiv je jistě i působivý hlasem zpěvačky Eddy del´Orso, která se stala skladatelovou dvorní sólistkou.

Pro hrst dolarů (1964)

Pro hrst dolarů Morricone aranžoval píseň z jednoho staršího westernu tak, že hlas zpěváka nahradil pískáním. Kytarista Bruno D. Amaria se zasloužil o velmi divoký způsob hry na struny.

Hodný, zlý a ošklivý (1966)

Vzájemné prolínání mexické (kytara), baladické (sbory) a vojenské hudby (signální trubka).

Mé jméno je nikdo (1973)

Zde Morricone úspěšně parodoval baladu westernového hrdiny, kterou sám před pár lety vytvořil. Nechybí doplnění melodií o realistické zvuky např. kvákaní žab.

Akční, fantasy

Morriconeho akční hudba je rytmická smršť úderů velkých bicí, přehlušovaná disharmonií smyčců a dechů.

Rudá Sonja (1985)

Album k filmu Rudá Sonja je přiznanou inspirací westernovou hudbou.

48 hodin v Paříži (1988)

Morricone vytvořil pro film, v originále Frantic, hlavní „belmondovské“ téma doplněné o části s tahací harmonikou.

S nasazením života (1993)

V akčních filmech nechybí ani prostor pro romantiku. Tu Morricone vykreslil v nasládlém aranžmá smyčců a fléten.

Erotické

Skladatelův rukopis byl neodmyslitelně spjatý i s filmy erotikou nabitými. Poznávacím znamením bylo důrazné vzdychání. Žen, mužů, hlavně nahlas!

Třeba někdy u večeře (1969)

Instrumentace pro malý orchestr. Mnoho zajímavých motivů bylo oceněno několika oceněními.

Pták s křišťálovým peřím (1970)

Soundtrack je označován za nejsexuálnější tvorbu Morriconeho. Zejména díky hlasovým projevům rozkoše.

Lolita (1997)

V Lolitě skladatel použil například sbor nezletilých ve skladbě Requiescant.

Horory, dramata

Netypické pro hororový soundtrack, ale Morricone používal mnoho znaků kladného hrdiny (romantika, klid, mazlivé instrumentace).

Orka zabiják (1977)

Trumpety napodobující zvuk kosatky v moři disharmonie, plném tříštivých a pisklavých zvuků.

Věc (1982)

Soundtrack, který si vysloužil nominaci na Zlatou malinu, je založen na minimalismu.

Hamlet (1990)

Truchlivý soundtrack s úzkostnými skladbami.

Vlk (1994)

Možná byste čekali, že hudba bude plná „vrčení“ a „kousání“, přesto je poměrně klidná a dává vyniknout vztahu mezi hlavními hrdiny.

Ennio Morricone získal 6 nominací na Oscara, z toho dvě ocenění si odnesl. V roce 2007 za celoživotní dílo a v roce 2016 za snímek Osm hrozných. Který ze soundtracků tohoto mistra filmové hudby máte nejraději? Dejte vědět do komentářů.

Zdroj informací: časopis Cinema 1/2000

Líbí se vám tento článek? Přidejte si Filmového guru na Facebooku a nenechte si ujít další novinky ze světa filmu.