Hra o trůny: recenze 7. série

Dějem a akcí nahuštěná série, která vás nenechá vydechnout. Začtěte se do kompletní spoiler free recenze.

Předposlední sezóna Hry o trůny je u konce. Co se v sedmi dílech sedmé řady přihodilo, by u předešlých řad trvalo dvojnásobek ne-li ještě víc času. Tvůrci Hry o trůny si jasně stanovily pravidla. Dvě poslední řady se sníženým počtem dílů. Autor knižní Hry o trůny George R.R. Martin stále dopisuje své Vichry zimy a tak má scénáristické duo Benioff/Weiss volné pole působnosti. Rozlučte se s nekončícími intrikami, sáhodlouhými hravými dialogy a neutuchajícím plánováním. Tady už jde o všechno a i proto je předposlední řada rozporuplnější než kdy dřív.

Od prvních sezón jsme věděli o hrozbě za zdí, o bílých chodcích a Nočním královi, o legendách o dlouhé noci, plnými doušky si užívali hlášky “Winter is coming“ a pozorovali rostoucí dráčky a představovali si, co dovedou, až konečně vyrostou. Hra o trůny se vždy pyšnila pomalým tempem, které živily skvělé dialogy z knih George R.R. Martina a mohutná výprava HBO. V každé sérii samozřejmě docházelo i na akci, která vždy vrcholila devátým akčním dílem a desátým řešila důsledky řežby z předešlého dílu. Po pět sezón byl divák zvyklý na jasně nastavená pravidla. Šestá řada jela krom nahuštění akce a příprav nevyhnutelného v rámci možností ve stejných kolejích, avšak divák tak nějak stále nevěřil, že uvidí (slibované) epické výjevy, které jsou v 7. řadě na denním pořádku.

Ano, sedmá řada je narvaná k prasknutí záběry, o kterých jsem ani nesnil, že je kdy v tomto seriálu uvidím. Draci narostli monumentálních rozměrů a epizoda, ve které konečně dojde na jejich patřičné válečné využití, patří k tomu nejlepšímu, co se v seriálu na poli vizuálních orgií kdy stalo. Díl Spoils of Water zastiňuje i brilantní Bitvu bastardů a to je co říct. Dále tu máme konfrontace postav, o kterých jsme si ani nemysleli, že by se ještě někdy mohli potkat, naspeedované zrychlené intriky (krom pomalého tempa na Zimohradu) a úmrtí dalších důležitých postav (i když jich už není tolik, jak bývalo zvykem). Řady hlavních či důležitých vedlejších postav už zřídly natolik, že každá postavička je důležitá v této nastávající bitvě o všechno. Zima je tady a upřímně po konci této série ani nevím, co se bude těch šest epizod dít, protože stylem jakým je momentálně tento seriál rozjetý, by stačily i čtyři díly na dovršení tohoto epického spektáklu.

Krom akce, ještě velkolepější výpravy než kdy dřív a takřka dokonalých vizuálních efektů, je další devízou této série vzpomínání na staré chmury a společné časy postav, které děj rozdělil, a po několik sérií se neviděli. Díky těmto scénám, kde se postavy konečně sejdou a společně klábosí, si divák matně rozpomene na první série a události, které tyto postavy spojily dohromady a pak zas dostaly od sebe. Sedmá série je tak nostalgičtější než v minulých letech a při sledování má divák opravdu pocit blížící se ho konce. Většina dialogů tak vskutku stojí za to, a to i přes to, že nejsou podepřené o spisovatelský um G.R.R. Martina.

Četl jsem nespočet názorů na to, jak jsou dialogy a celkový děj sedmé řady hloupé a vyprázdněné. Tento názor nesdílím a upřímně nevidím velkou změnu ve kvalitách dialogů (krom jejich četnosti) mezi předešlými sezónami a touto. Stejně tak nesdílím názor o kompletně přihlouplém ději. Časovou osu jsem si u série nedělal, a tak nemůžu tvrdit, že všechny časové paradoxy a rychlost přesunu postav dávaly smysl, ale díky tomu, že v seriálu není uveden uběhnutý čas mezi různými scénami, tak se nedá tvrdit, že se celý zrychlený děj rozsypal tvůrcům pod rukama.
Nebudu skrývat své nadšení z předposlední a velmi odlišné řady Hry o trůny, avšak i tak jeden palčivý problém, který kazí celkové vyznění finále, mám. Šestá epizoda pro mě, na rozdíl od zbytku dílů, nebyla příliš pochopitelná. Sebevražedná mise za zeď a tendence postav nebyly příliš srozumitelné a celkově tento čin vyzníval nedůvěryhodně a jen jako oslí můstek pro tvůrce, který se (bohužel) posledním dílem nadobro potvrdil. Neustálé přemítání nad tím, že kdyby to, co se postavy zbytečně rozhodly udělat, neudělaly a vše by bylo jinak, je zde na místě a já jen doufám, že tuhle slabou dějovou kostru trochu napraví ve finální řadě nějakým nepředvídatelným zvratem, díky kterému by vše najednou dávalo smysl. Takhle bohužel mám poprvé pocit, že Hra o trůny je jen skvělou epickou podívanou, avšak bez té vychytralosti, kterou dřív tak oplývala.

Upřímně doufám, že se mýlím, protože tohle je jeden z mála zvratů, který pro mě byl naprosto předvídatelný a že jich v celé sérii bylo nespočet. I tak ovšem byla předposlední série jízda, která díky skvělým dialogům (pozůstalých) postav, velkolepých akčních scén, kterých je v sérii nepřeberně, a vizuálním efektům, božské monumentální hudby Ramina Djawadiho a vskutku drahé výpravě, nakonec vyznívá velmi pozitivně. Asi už mám tu porci fanouškovství natolik zarytou v srdíčku, že jsem schopný seriálu odpustit i hloupý předvídatelný “zvrat“, který mění zajeté zvyklosti. Avšak i tak je sedmá řada Hry o trůny nepopsatelná podívaná, kterou by všichni seriálový nadšenci měli vidět, jen k ní možná nebudete tak vstřícní jako já.

Líbí se vám tento článek? Přidejte si Filmového guru na Facebooku a nenechte si ujít další novinky ze světa filmu.