Recenze: Thor: Ragnarok

Završení trilogie tím nejbláznivějším a nejvtipnějším způsobem.

Stejně jako James Gunn zajistil svým šíleným průbojným stylem tu pravou dávku originality, barevnosti a vtipu Strážcům Galaxie 1 a 2, tak to samé udělal Novozélanďan Taika Waititi se třetím Thorem. Tento svým způsobem nevšední režisér, který má za sebou vtipný pseudo-dokument o upírech Co děláme v temnotách či kritiky ověnčený Hon na pačlověky, dokázal vměstnat svůj neobyčejný humor i do Thora 3. Tento snímek tak díky němu působí úplně jinak než předchozí “vážné“ díly. Hned z kraje své recenze vás musím upozornit, že z hrdinského eposu se stala natřískaná vtipem prošpikovaná jízda, která se nebojí vrhat do infantilních až parodických scének.

Právě vtip je v tomto filmu esenciální složkou a při sledování záleží jen na tom, jestli se dokážete naladit na tuto vtipnou až úchylnou vlnu, která se z předchozích MCU filmů opravdu nejvíce podobá právě hláskujícím Strážcům Galaxie. Já, jako fanoušek Guardians of the Galaxy, které považuji za ty nejsilnější marvelovské snímky posledních let, jsem si Ragnarok užil od začátku do konce. Taika Waititi svou ztřeštěnou komiksovku rozjede od prvních minut, kdy po výřečném monologu Thora dojde na první sebejistou mohutnou akci za zvuku Immigrant od Led Zeppelin, coby nového hlavního Thorovského motivu.

Hned po tomto výborném intru vám dojde, že tohle už není ten Thor, kterého jste znali dřív. Upřímně jsem po dvojce Temný svět ani nedoufal, že někdy uvidím Thora v takové nahláškované formě v jaké udeřil svými hromy ve výborné trojce. Dalším ohromným kladem je zde situační humor, který je místy dost překvapivý a o to účinnější. Už trailery ukazovaly, že tohle bude barevná smršť, ale stále jsem si myslel, že poněkud klamou tělem. Překvapivě však krom pár scén, které v trailerech byly, ale ve výsledném filmu nakonec nejsou (Loki s noži uprostřed davu), trailery ukazovaly přesně to, co v kině dostanete. Jen je škoda, že toho ukázali až příliš a pokud jste jich viděli vícero, tak bez problému poskládáte dějovou kostru výsledného snímku (včetně úvodní scény a závěrečného finiše).

Ragnarok “naštěstí“ není o příběhu, ten je opravdu jednoduchý, předvídatelný a nijak vybočující ze zajetého marvelovského průměru (ku příkladu dvojka Strážců byla po stránce scénáře mnohem překvapivější než právě Ragnarok). Tím nechci říct, že Thor 3 po stránce příběhu stojí za starou belu, jen je více situační komedií ve fenomenálním trikovém hávu. Snímek se tak neustále mění z vtipných mini scének na epickou komiksovou jízdu, ve které jde o “všechno“.  Díky bohu si však všichni zúčastnění byli vědomi toho, do jaké šílenosti se to vrhli a jejich herecké projevy tuhle pološílenou náladu bravurně odráží.

Když opominu sebejistý charismatický projev Chrise Hemswortha, který využívá na maximum svého komediálního umu, tak zde máme jako vždy komického Hulka/Bannera v podání Marka Ruffala, který zde dostál své prozatímní nejlepší role z MCU snímků. Dále tu máme jako vždy antihrdinského Lokiho, který od prvního Thora jede stále tu samou polohu, ale nepřestává mě svou komplexností bavit nebo uhranujícího Jeffa Goldbluma, který hraje svou roztěkaností snad sám sebe a krade si svým vytříbeným projevem každou scénu. Hela ztvárněná Cate Blanchett coby první záporačka MCU filmů by nebyla k zahození, pokud by měla ve snímku více prostoru. Cate Blanchett je prvoligová herečka, která má zkrátka navíc a stejně jako Mads MikkelsenDoctora Strange nemá dostatek prostoru na to, aby dokázala své antagonistické roli propůjčit alespoň špetku ikoničnosti. A nakonec nesmím opominout Tessu Thomson coby Valkýru, kterou vyzdvihují do nebes američtí kritici, a kupodivu mají protentokrát pravdu. Tessa je ve své roli naprosto skvělá a konečně jsme se dočkali po Gamoře a Black Widow další drsné plnohodnotné ženské hrdinky.

Snímek je naplněn i několika úžasnými camei hollywoodských hvězd, které však nebudu dále rozvádět. Stan Lee si po vzoru celkového feelingu Ragnaroku připsal svou dosavadní nejbizarnější mini-roličku a nesmím zapomenout i na samotného tvůrce tohoto střeleného eposu Taika Waititiho, který sice nehraje obličejem, ale pouze hlasem, a ztvárnil zde pro komiksové fandy významnou postavu avšak pro film jen komickou polohu kamenného Korga.

Vizuál a hudební doprovod jde ruku v ruce s tímto po všech směrech přestřeleným, ale zároveň živoucím komickým šílenstvím. Hudba je stejně jako vizuál laděna do 80. let, krom skladby Immigrant má ve filmu důležitou roli skladba In the Face of Evil od Magic Sword. Tyto dvě písně tvoří nejdůležitější složku hudebního doprovodu a celý zbytek instrumentálu se ladí do obdobného hudebního stylu.

Vizuál je zde taktéž bez skrupulí dech beroucí. Triky jsou nepřekvapivě na perfektní úrovni. Vyblité barvy, které pronásledovaly marvelovky do příchodu GotG jsou (snad) konečně nenávratně pryč. Ragnarok podle mě ze všech dosavadních MCU filmů nejlépe balancuje mezi přemrštěnou barevností (GotG) a vyblitostí (Temný svět) a přináší i v tomto směru brilantní divácky zážitek, na který je radost pohledět. Pro někoho může být neúnosná místy nepřijatelně velká podobnost se Star Wars a to v bitevní scéně s vesmírnými loděmi či v přestřelce se zbraněmi, které mají podobné neonové střely s téměř identickým Star Wars zvukem. Tato podobnost podle mě nemůže být náhodná a myslím si, že to tvůrci poněkud přehnali (podobný dojem jsem měl i v pár cenách z traileru na Black Panthera).

Prvotní hodnocení Ragnaroku mi v hlavě rotovalo kolem 8/10, ale musím zajít ještě dál. Pří psaní této recenze mi došlo, že se (pro mě) vlastně jednalo o perfektní divácký zážitek, u kterého jsem se skvěle bavil a díky enormnímu nánosu specifického humoru i neuvěřitelně nasmál (občas jsem měl pocit, že jsem jediný v sále, kdo jistý gag ocenil). Tohle však jasně reflektuje celou povahu tohoto vlastně nevšedního komiksu. Ragnarok totiž určitě nesedne každému a nedivil bych se, kdybych byl v menšině pro koho je Thor 3 jednou z TOP 5 nejlepších marvelovek vůbec. Rok 2017 je tak pro mě na poli MCU snímků tím nejsilnějším a na ČSFD jsem jak Stražce Galaxie 2, Spider-Man: Homecoming tak Thora 3 ověnčil plným počtem hvězd.

Mé nadšení ještě prohlubuji tím, že jsem byl na dabované projekci, což samo o sobě shazuje výsledný dojem vždy o několik známek níž než projekce v originálním znění. Nemám v plánu český dabing v tomto případě hanit či naopak chválit. Jen musím říct, že mi dabing tentokrát úplně nerval uši (Star Wars VII byli v tomto smyslu mnohem horší) a jeden situační gag je díky dabingu nejspíš lepší než v originále, zbytek je čistým českým průměrem.

Líbí se vám tento článek? Přidejte si Filmového guru na Facebooku a nenechte si ujít další novinky ze světa filmu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge